Onoho podzimu mi obratili zivot vzhuru nohama dva mrtvi muzi. Jednoho jsem celkem dobre znala a druheho v zivote nevidela, az v marnici.V prvnim pripade slo o mistniho soukromeho detektiva pochybne povesti. Nekdo ho zastrelil v Santa Terese na plazi. Na pohled to vypadalo jako nevydarene prepadeni. Druheho mrtveho nasli na stejne plazi o sest tydnu pozdeji. Prespaval pod sirou oblohou. Patrne bezdomovec, totoznost neznama. Ale v kapse kalhot mel listecek se jmenem a telefonnim cislem Kinsey Millhoneove. Koroneruv urad proto povolal Kinsey, aby mrtveho identifikovala. Jenze ona ho nezna. Dve zdanlive nesouvisejici umrti - jedna vrazda, jedna na pohled prirozena smrt. A kdyz se Kinsey trochu vic ponori do zahady ,,pana Bezejmenneho", zacnou na povrch vyplouvat zvlastni souvislosti. Jeden problem zanedlouho vyresi - najde klic k totoznosti neznameho neboztika. ,,A prave to," rika Kinsey, ,,otevrelo dvirka Pandoriny skrinky. Az druhy den mi doslo, kolik rarachu jsem tim vlastne vypustila, nejdriv jsem byla sama se sebou naramne spokojena." Tenhle pribeh ma vic rovin a jeho hladina je na pohled cira a nezcerena, ovsem pod ni se vzdouvaji nebezpecne viry a temne proudy zrady, nepochopeni a letite nenavisti, vynoruji se necekane komplikace a nakonec i ukladna vrazda. A Kinsey se - nikoli vlastnim zavinenim - ocita ve stretu zajmu.